Jsem neobyčejně obyčejné stvoření a mám pod čepicí (většinou pěkné vrabčí hnízdo). Jsem hravá jako život sám a nechávám se unášet jeho proudem. Miluji život, i když někdy strašlivě bolí.

Mám podezření, že jsem jedním z prvních prototypů indigových dětí, takový pokusný vzorek a tak mám i nějaké ty mouchy. Nesnáším být středem pozornosti a střežím si své soukromí. Jinak jsem veselé povahy a mám ráda lidi. Baví mě hrát si, mé vnitřní dítě snad nikdy nespí.

Taky se slovy a jejich významy si hraji a když mě moje Múza políbí, to pak společně hýříme nečekanými nápady. Verše, co píšu, mívají různý charakter – moudré, vážné, vtipné, urýpané a někdy i bláznivé.

A když se občas stane, že moje Múza spí, pak se vracím nohama zpátky na Zem a užívám si obyčejně každodennosti. Jdu s kamarádkou na kafe, zacvičím si nebo si přečtu zajímavou
knížku a mrknu na pěkný film.