Proč by měl být šťastný jen jeden den v roce? A je reálné být šťastný po celý další rok?
Pro mě Silvestr a Nový rok jsou dny jako kterékoliv jiné. Jeden, co s půlnocí končí a druhý, co odbitím půlnoci pomaličku začíná. S tím, co právě se završuje, se loučím s vděčností a někdy i úlevou, když byl náročnější, než bych si přála. Ráno ten druhý vítám s vírou, že vše je tak, jak má být a že ho zvládnu. A co přinese, nikdy nevím. Jisté je, že život plyne a přináší mi zkušenosti, které mě těší, rozesmějí i dojmou, ale taky potrápí, vystraší a možná i rozzlobí. A každá ze zkušeností má stejnou váhu a důležitost. Tvaruje mě, obrušuje moje ostré hrany a učí mě být tolerantnější a vidět svět a druhé lidi soucitnějšíma očima.
A protože se to teď přáními jen hemží, tak i já vám popřeji. Přeji vám, co každý den přeji sama sobě:
„Sílu smířit se s tím, s čím nemůžu hnout, nad čím nemám žádnou kontrolu.
Odvahu změnit to, co vím, že změnit mám.
Víru, že vše se děje podle vesmírného řádu tak, jak má, abych zrála a abych se stala nejlepší verzí sebe samé.
…a mít hlavu v oblacích (snít), nohy pevně na zemi (žít) a srdce na dlani (milovat)!“
S láskou
Ivča